Zajímavé souvislosti IV.

Jak vidím z ohlasů na první i druhé vydání Zajímavých souvislostí, je mé rozhodnutí vydávat tento typ komentáře jednou měsíčně chybný. Frekvenci je nutno zvýšit a neodkazovat jen na konkrétní časový úsek, ale skutečně na souvislosti, které často nejsou vnímány právě pro časový rozestup.

To že miliardáři mají hodně prostředků, říká již jejich oslovení. Toto sice může mít odlišný kontext v zemi se silnou devalvací měny, a zemí s měnou tvrdou jak skála, ale principielně by mělo označovat lidi s kapitálem větším, než velkým.

Miliardáři vytvářejí kluby (pro milionáře vstup zakázán) a také dávají dary a přispívají charitě. Je zajímavé sledovat nové formáty, které budují, aby své miliardy mohli lépe ospravedlnit, či někdy i legálně proprat. Další zajímavým pohledem může být částky, které miliardáři rozdávají, protože i přesto, že se jedná o milionové částky, je to často jen procento, či ještě méně z majetku, který očekávají, že těmito dary vzroste.

Tuzemští miliardáři (v CZ a SK je kolem 500 lidí s majetkem vyšším než 750 milionů dolarů), založili Nadaci NEURON, pro podporu vědy a letos rozdělili 27 milionů korun. Budiž přáno těm co dávají, i těm co přijímají. Nesmíme však zapomenout, že dáváme-li málo z mnoha co máme, jako bychom nedávali. Dáváme-li však mnoho z mála, které máme, mají naše dary hodnotu mnohem vyšší, než jen tu stanovenou počtem nul za první z číslic na vypsaném šeku. Tuto myšlenku jsem si dovolil použít ze své oblíbené knihy s prozaickým názvem PROROK.

V souvislosti s darem bohatých majetkem, jsem se dostal k politice. Zpráva, že Generál Picek skončíl v komunálu, mne zarmoutila. Když jsem se dozvěděl, že autor tím myslel politiku na komunální úrovni, a ne odpad, mne zarmoutila ještě více. Pan Generál byl odborníkem v armádě. Díky mnohaleté praxi i zkušenostem nejenom v tuzemsku, ale i zahraničí. Je otázkou, zda-li má své politické působení zapotřebí, protože politice velí jen ti, co mají peníze a všichni kdo ji tvoří, nejsou bohužel více, než terče. Pan Generál byl vojákem, nyní se však stává cílem a osobně si myslím, že své působení nezvážil dostatečně dobře, což vyplývá i ze samotného rozhovoru.

Od generála v civilu, k civilu ve vojenském hávu. Článek "Kontejner je nenápadná zbraň" doporučuji přečíst i největším pacifistům. Autor se totiž, i když pravděpodobně nechtěně, dotýká tématu, který je doposud v tuzemsku ignorován, jak na politické, tak na osobní úrovni. Tímto tématem je využívání námořních kontejnerů na jiné, než přepravní potřeby. Zatímco v zahraničí se staví z použitých námořních kontejnerů domy, školy, hotely, bazény, luxusní sídla, a domy pro chudé a uprchlíky, v Čechách téma využití těchto mobilních brownfieldů zůstává TABU. Kontejnerová depa rozmístěná po republice, ale i mnohé továrny, nechávají staré kontejnery zrezavět na svých dvorcích a nádvořích jako zbroj nepotřebných zbrojnošů. Leštit se totiž mohou jen zdi nových skladových a logistických hal postavených na zelených loukách. 

Nedá se však říci, že by politici pouze přihlíželi zabírání dalších a dalších kusů země, to v žádném případě. Oni totiž radostně tleskají ručičkami a užívají se přestřižení pásek u každé nové budovy postavené na zelené louce. Díky propojení s bohatými routy nemusíme mít pak obavu, že by některý z našich politiků zhubl (nepůjde-li na operaci jako současný ministr vnitra). To že za několik let bude tato budova prázdná a opuštěná je netrápí, to už totiž ve svém politické židli nebudou a prohodí si ji s jinou pozicí ve státní sféře.

Máme však štěstí, tleskání se bude ozývat čím dál častěji. Další země totiž oznámila realizaci přímého vlakového spojení mezi Čínou a Evropou, konkrétně Španělskem. Hračky a výrobky tak mohou od Čínských výrobců dorazit již za 21 dní, namísto 30 až 35, dle typu kontejnerové lodi, resp. dle trasování, které rejdař zvolil. Zpráva sice neobsahuje takové detaily, jako nutnost svozu zboží z různých částí Číny, které zabere další dny a týdny, či nutnost skladování, ale to nevadí. Důležité je, že budeme moci vozit další oblíbené levné výrobky z říše středu, zatímco potraviny pro obživu těch, kdo tuto výrobu řídí a kdo tyto továrny masové výroby vlastní, pojedou postejných kolejích zpět. Přitom je třeba si uvědomit, že se není třeba obávat situace, kdy by šunky, či olivový olej skončili v rukách manuálně pracujících, ti totiž budou i nadále mít do úst to málo, co mají nyní.

Potlesk jistě zaslouží i největší Čínská investice v Česku, o které sice nikdo z obyvatel, kromě politiků a pracovníků továrny moc nevěděl. V Hrobčicích na Teplicku vyrostla čínské továrna na již za socialismu populární maso v konzervě zvané LUNCHMEAT, neboli Obědové maso. Původně výrobek určený pro vojáky na frontě, získal za socialismu v Čechách nálepku exklusivity a zřejmě i proto, je i nadále u nás tak populární. Bohužel továrna vyhlásila insolvenci. Obě zprávy dělí 6 let. Investice na počátku 430 milionů, Dluh na konci 413 milionů. Jsem sám zvědav, zda-li se společnost SHANGHAI MAILING, nestane další z továren, v níž budu nucen realizovat projekt Prevence vzniku odpadu a s ním související odprodej vybavení a celého areálu, stejně jak to dnes činím pro další Čínskou, resp. Taiwanskou společnost, která ve větší tichosti svou výrobní činnost v Čechách v tomto roce také končí.

Když mluvíme o manuálně pracujících, je třeba se podívat nejen na jejich práci, ale i způsob života a to včetně bydlení. V dobách dávno minulých stavěli skuteční "LEADŘI" (omlouvám se, ale stále nemám adekvátní český ekvivalent) průmyslu pro své dělníky řadové domy, aby tito mohli po práci spočinout v důstojném prostředí u svých rodin a načerpat síly fyzické i duševní na další pracovní den. Baťovy domky jsou toho krásným příkladem a ne jediným. Podobně vybudovány byly v některých velkoměstech i mrakodrapy a činžáky. Dnes je situace jiná, kde bude dělník, či pokladní spát, zaměstnavatele nezajímá, protože to nejsou jeho zaměstnanci, ale zaměstnanci agenturní. Agentura jim sice občas pomůže šikovnou ubytovnou, kde na samotkách pro dva žije 6 a více lidí, často včetně dětí, ale také si za tento luxus, nechá slušně zaplatit výraznými srážkami z již tak podvyživené mzdy. Je však třeba se zamyslet nad důvodem, proč v tuzemsku nejsou obývány sociální brownfieldy, ukázka z příloženého článku totiž jasně ukazuje, že bydlení pro chudé může být luxusem pro všechny, i pro životní prostředí. Zajímalo by mne, zda-li za bezzubostí a slepotou možnosti, kterou jsem naznačil, skutečně stojí legislativní omezení a regule, či jen lenost úředníků a nezájem investorů získat menší než velký profit na každé realizované stavbě.

Před koncem si dovolím sáhnout do zahraničí, a to do sféry nejsvatější, tedy k církevnímu vůdci - papeži. Papež František se odmítl setkat s duchovním vůdcem Dalajlámou a to z ekonomických důvodů, které by mohli narušit vztahy církve s Čínou. Tento krok ukazuje, jak rozdílný přístup obě cesty mají. Církev vždy hlásala vodu a pila víno, duchovní vůdci však hlásají jen to, co sami činí a to i přesto, že to pro ně znamená strádání a nepohodu, která by pro jiné byla nesnesitelnou.

Na závěr pak mé oblíbené téma - odpad. Stejně nesmyslně, jako se přistupuje globálně, bez zohlednění jakýchkoli dalších souvislostí k zákazu igelitových tašek pro odnos nákupu, začala se česká politická a podnikatelská scéna otáčet na hnoji. Omlouvám se, na novém nařízení, říkajícím KOMPOSTUJTE - MUSÍTE. Sám ministr životního prostředí pan Brabec jde hrdě v čele s heslem „Kompostér do každé rodiny“.

Dle nového bude možné, ne-li nutné v každém městě a každé obci založit hnojiště, skládku, místo na ukládání biologického odpadu. K zeleným, žlutým, modrým, červeným, černým a dalším duhovým popelnicím přibydou hnědé, a do nich se bude ukládat biologicky rozložitelný odpad. Díky němu budeme moci zaplatit odpadářům další poplatek za odvoz další popelnice a budeme tak mít jistotu, že jsme podpořili nárůst jejich čistého zisku poté, co ti schopní kompost zpeněží, a ti méně schopní jej uloží na skládky které sami vlastní.

Ale nemusíte se bát, stejně to dopadlo i v New Yorku a  dalších místech, protože ti kteří vymysleli a uzákonili tuto „zelenou pomoc“, už díky dolarům ve svých očích, přestali přemýšlet nad tím, jak se s tímto odpadem bude nakládat dál, resp. tak daleko ani nikdy nedohlédli.

Na úplný závěr ještě maličkost pro ty, kteří ovládají anglický jazyk. Přemýšleli jste, co bude s Vašimi digitálními daty a virtuální světem po té, co odejdete z tohoto světa? S ohledem na skutečnost, že datového kompostu přibývá rychleji než jakéhokoli jiného odpadu na světě, stojí to za chvilku zamyšlení. http://www.engadget.com/2014/12/10/online-life-after-death-explainer/.