Odkaz na originální článek je ZDE
S řidiči kamionů se setkáváme na svých cestách každý den. Při jízdě po dálnicích, i okrskách máme možnost sledovat jejich jízdu a při zajíždění na místo vykládky, často i v centrech měst, zase umění manévrovat na tak malém prostoru s tak velkým vozem.
Za více než 20 let v logistice jsem se setkal s mnoha řidiči a mezi úplnou špičku, co se týče manévrování na minimálním prostoru, patří žena - řidička. Před finální manipulací, kdy musela v centru města, v jednosměrné ulici, zajet do dvora, se skladem předního tuzemského distributora módních doplňků, se vždy zula a její přesnost se dala měřit na milimetry.
Zatímco její kolegové měli spoustu výmluv a nechávali si dokonce poponášet zaparkovaná auta, ona se vždy vešla do vytýčeného prostoru bez nárazu do jediného vozidla, stromu, či budovy.
Na cestách není možné potkávat vždy jen řidiče dobré, často narážíme na bezohledné typy lidí, kteří číslo 90, které mají na návěsu, považují za frekvenci myšek na dálnici, či věk, kterého se pravděpodobně nikdy nechtějí dožít. Vždy mne znovu a znovu překvapuje při předjíždění na dálnici, že může vozidlo s označenou maximální rychlostí 90 km/h předjíždět druhé vozidlo s tím samým označením a to celé v rychlosti 130 km/h.
Když vidím stejně se chovat i řidiče autobusů plných lidí, vždy přemýšlím, zda-li se tito verbují mezi řidiči kamionů, či zda je to naopak, ale to odbočuji od tématu.
Článek je odezvou na reakce některých dopravců na zprávy o plánovaných změnách v oblasti odměňování u našich západních sousedů. Německo chce, na rozdíl od tuzemska, řešit systémově otázku minimální mzdy a nároků pracujících v Německu. Jedná se o reakce na zvyšující se objem protestů proti některým nadnárodním hráčům, kteří zkouší v této zemi praktiky, které se dobře osvědčili například u nás.
Vyžívání kliček a děr v zákonech spojených s odměňováním, dvojí evidence, agenturní zaměstnávání jako forma profitu pro ty kdo jej organizují a almužny pro ty kdo práci odvádějí apod. Německo chce jít ještě o krok dále a sjednotit v prvním kroku minimální mzdu pro všechny, kdo svou činnost odvádějí na jejich území.
Předpokládám, že každý z čtenářů minimálně jednou zaslechl informaci, že v Německu, stejně jako v dalších západoevropských zemích působí velké množství tuzemských řidičů a to nejenom při průjezdu danou zemí, ale permanentně. Nejde jen o Čechy, stejně je to i s řidiči z dalších východoevropských zemí.
Důvodem není často lepší či profesionálnější přístup, ale skutečnost, že pracují z pohledu zahraničních zaměstnavatelů "za hubičku". V Čechách jedou na minimální mzdě, která je i daněna (někdy dokonce jen na dohodě o provedení práce), či polovičním úvazku (ale od více společností) a žijí z diet, které se nedaní.
Jak mi sdělil jeden z obchodních partnerů, nejvěrnějšími řidiči jsou vysokoškoláci, resp. zadlužení vysokoškoláci, důvodem je skutečnost, že na diety jim nemůže sáhnout exekutor.
I kdyby se tato změna uskutečnila, nemyslím, že by došlo k úbytku práce pro České řidiče v zahraničí. K čemu však může dojít je k úbytku práce pro jejich zaměstnavatele. Pro ty totiž přestane být tento business do té míry profitabilní, do jaké je tomu dnes.
Nyní záleží nejen na tom, zda-li podobná novela v Německu projde, ale i na rozhodnutí jak tuzemských dopravců, tak jejich zaměstnanců, ale i koncových uživatelů, zda-li dojdou k dohodě, či zda se vztahy rozpadnou a zahraniční společnosti tak budou zaměstnávat české řidiče napřímo.
Jen pro zajímavost na závěr dodávám, že po čtyřech dnech od zveřejnění původní zprávy si tohoto tématu všiml i server iDnes a vydal článek s názvem Čeští dopravci se bojí, že svým řidičům budou muset platit jako Němcům.
Věřím, že pan prezident při některé ze svých dalších státních cest nebude jako symbol naší republiky prezentovat Pata a Mata, protože i pro ně je připevňování a zabezpečení nákladu na vozidle zbytečností, která není hodna ani myšlenky, natož realizace.
