Stesk po Velkém bratrovi
jen název Velkého bratra byl jiný - Svaz Sovětských Socialistických Republik, zkráceně SSSR.
Spolupracovníkům a politikům se říkalo soudruzi a s přídavkem předsedo, tajemníku či dokonce generální tajemníku se hrbila záda oslovujících více a více k zemi. A to zůstalo. Vypadá to totiž, jako kdyby Český politik a v jeho obraze i český občan, nemohli bez velkého socialistického bratra a jeho "pomoci" žít.
Má to samozřejmě i své výhody. Jednou z nich je skutečnost, že mnoho politiků, kteří svá záda již nahrbená mají, se nemusí učit je ohýbat znovu a to v pozdravu, kterým se v Číně vzdává čest silnějším.
Ne že by v Číně neznali stisk ruky, ale ten má asi tak tu samou váhu, jako stisk ruky, nic víc, nic méně. Je to ze strany Čínských politiků a obchodníků úlitba za možnost posilovat svou pozici ve světě. Pozici vládců, kteří již dávno z pozice dělníků svět ovládli. Ne tím, že by byli přítomni, ale tím, že subvencovaná hodnota lidské práce, pomáhala a nadále pomáhá zahrnout svět levnými výrobky, jejichž kvalita odpovídá ceně.
A ještě jedna paralela zde je, a to skutečnost, o které se nemluví. Je jí fakt, že Čína je jednou z mála socialistických zemí na světě. Je však jedinou socialistickou zemí, které se podařilo úspěšně penetrovat zbytek světa, který sám o sobě tvrdí, že je svobodný, či demokratický.
Skutečnost, že si nás velký bratr již dávnou koupil, však není nová. Cesta prezidenta do země středu byla jen testem otupělosti lidí. Když se až na pár hlášek nic nedělo, pak se mohlo jít dál a Čínské Fórum, bylo ukázkou vazala ve vztahu ke svému pánu, a na konec ti co křičeli s davem, sami usedají do letadla berouce s sebou sponzory politického života, a míří vstříc ke slunci.
Nevím, zda-li jste to zaregistrovali, ale v rámci fóra byla již otestována i nová národní vlajka, či chcete-li znak prvního evropského kantonu, viz. obrázek níže a tento naprosto jasně definuje pozice v novém nastavení.
Před ca. jedním týdnem jsem se v jednom ze svých příspěvků věnoval nově objevené fantastické knize z roku 1924, českého autora Tomáše Hrubého, nazvané příznačně V SOUMRAKU VĚKŮ. Čím déle čtu tuto knihu, tím více dospívám k názoru, že pan Hrubý byl cestovatel v Čase.
Nejenom, že předpověděl mnoho technologických vynálezů (to Jules Verne také), ale on velice přesně popsal nárůst vlivu Číny a to jak politického, i ekonomického, na Evropu a zbytek světa. S ohledem na to, že se velká část trilogie odehrává v Čechách, jsou zmíněné změny dobře uchopitelné i tuzemskému čtenáři.
Číňané jsou nazývání "žlutí" což vychází z dřívějšího dělení na bílé, černé, rudé a žluté a autor používá paralely ze spojených států, kde vstup čínských lidí začal od spodu, to znamená od dělnických profesí, dolů, prádelen a tak dále. Jak dobře uvádí, je Číňan levnou pracovní silou vykonávající příkazy svého zaměstnavatele. Zároveň však je zavázán své socialistické vlasti a to ať již dobrovolně, či nikoli a příkazy z daleka jsou košilí, která je bližší než kabát.
Americká cesta pro naší republiku zvolena nebyla, v tom se autor zmýlil, co však zůstává, je skutečnost, že dříve podvědomě, nyní již naprosto vědomě, přiklání se náš politický i ekonomický establishment Číně, jako spojenci, bez kterého nelze dlouho žit a vzkvétat.
S tleskajícíma ručičkama nad každou "investicí" která ve skutečnosti na místo posilování, oslabuje naši národní pozici. Často jen virtuální vklady do virtuálních bankovních kont a velká reklama na to, čeho jsme vlastně dosáhli, nebo spíše čeho dosáhneme. Naprosté ticho, když z té investice nic není, či továrna není schopná vyrábět.
Pomalá okupace, která bude jiná než ta ve 39 či 68 roce minulého století, bude totiž mnohem delší a bolestnější než všechny předchozí. S ohledem na vzdálenost, jsme se nemohli stát stejným testovacím králíkem krátkého doletu, kterým je TIBET, na "vyspělou" Evropu se totiž musí úplně jinak, ekonomicko-politicky.
A Česká republika, jako srdce Evropy je tím nejlepším začátkem žlutočervené změny. Mozek by se totiž bránil logikou. Srdce jen pocitem a ten lze zlomit jediným pohledem na hromadu zlata. A navíc srdce lze vyřadit pouhými dvěma údery vedenými proti jeho rytmu - systola a diastola skončí a následovat bude klinická smrt, kdy závislost na přístrojích bude úplná a definitivní a případné tlačítko pro ukončení představení, bude možné zmáčknout i ze vzdálené domoviny.
A je celkem jedno, jak se jmenují ti, co se podepisují pod nový zvací dopis, jejich jména budou vždy vyryta zlatem na deskách zakládací listiny prvního z oficiálních evropských kantonů říše středu. Je dokonce výhodou, že písmenko "Č" nebude nutno měnit.
P.P.S. Dovolím si článek zakončit dalším úryvkem zmiňované knihy.
Michael Rada
ZAKLADATEL ROKU 2017 - postoupil jsem do finále
Dne 4.8.2017 se objevila v mé e-mailové schránce zpráva o mé nominaci do finále soutěže o titul FOUNDER OF THE YEAR CZECH REPUBLIC. Titul vyhlašuje v rámci CENTRAL EUROPEAN STARTUP AWARDS.
Michael Rada
Seriál skončil
Je mnoho těch, pro které televizní seriál znamená příjemnou realitu nepříjemných dní mezi lidmi. S jeho hrdiny žijí, pláčí, smějí se i komunikují a jediné na co se těší, je další díl, a aby to těšení vydrželi,
Michael Rada
WASTELESS FUTURE
I am so happy to share with you that the president of global waste association ISWA has presented in his blog my point of view on the life in wasteless world.
Michael Rada
KDE JE BLOG?
Po blokaci ze strany provozovatele serveru iDNES byl denní blog přesunut na novou adresu, kde bude každý pracovní den publikován nový příspěvěk. http://industrial-upcycling.cz/index.php/blog/
Michael Rada
Zombie blog
Dne 16.9.2016 jsem publikoval poslední příspěvek do blogů iDNES, kam jsem přispíval každý den od 16.9.2014. Důvodem bylo zasahování redakce a záměrné snižování čtennosti u článků, které kolidovaly s činy a slovy majitele iDnes.
Michael Rada
Poslední Přísvěvek iDNES
Vážení čtenáři mého blogu, od 16.9.2014, tedy po dobu přesně dvou let, jste mohli každý den sledovat mé myšlenkové procesy, mou práci, projekty a názory. Po úvodní době svobodného psaní, se čím dál silněji v periodiku ministra
Michael Rada
Countdown. Jedna.
Při odpočítáníní je jednička vždy nejdelší, ještě totiž může znamenat přerušení, nebo bude znamenat, že to na co čeká tolik lidí, se skutečně za jediný okamamžik stane skutečností a svět, pravděpodobně už nikdy nebude stejný.
Michael Rada
Countdown. Dva.
Včera jsem zvěřejnil nejčtenější článek za dvouletou existenci mého blogu. Zajímavé je, že vyšel již 1.11.2014, tedy v začátcích mého blogu a myslím, že i obrovská dosažená čtennost a bohatá diskuze vedli k rozhodnutí psát denně.
Michael Rada
Countdown. Tři.
Tímto článkem byl zahájen countdown, či-li opdočítávání. Zatímco ten u první rakety s lidskou posádkou sledovali a poslouchali všichni s přístupem k mediu, které je vysílalo, dnešní se ani nesledují. Jsou nudné. Sledují se chyby.
Michael Rada
Čistá mobilita znovu na scéně. Naposledy na idnes
Tak jako každé pondělí, ani dnes se nevyhneme tématu čisté mobility. Opět, jak je u mne zvykem, se podíváme na další aspekty s ní spojené a to aspekty, které často nejsou zcela zřejmé, jsou však bez diskuze důležité.
Michael Rada
Návaznosti
Zapoměli jsme, že jsme. Vzpomínáme jen na Já. Kolem to žije a my mluvíme o smrti. Kolem vše umírá a my básníme o životě. Hnus se mění dle nálady a kolem paátníků včerejška, budujeme slavobrány zítřka, který již, nenastane.
Michael Rada
Maiku - Haiku
To, že slovo vázené může být nebezpečnější než zbraně, prokázali mnozí a to nejen v tuzemsku, ale i zahraničí. Někdy se však stanou obětí nehody cenzora, jenž při přemýšlení nad jejich skutečným obsahem, vypíchl si oko o násadku
Michael Rada
Přicházím
Je to přesně týden, kdy na stránkách mého blogu vyšel příspěvek s názvem, Odcházím. Je tedy dobře si položit otázku, proč jen o sedm dní později zavane vítr v protisměru, a já nejednou ohlašuji pravý opak. Že by politický vítr?
Michael Rada
Zpátky z Marsu, jdeme volit
Zatímco se v tuzemsku dohadujeme, proč z Plzně do Prahy musíme jet i čtyři hodiny, když ministr Ťok slíbil, že práce půjdou lépe a rychleji, skončila na Havaji minulý víkend úspěšně roční expedice na Mars. Že jste o ní neslyšeli?
Michael Rada
Týden bez odpadu již dva dny běží
DOufám, že jste si po prázdninových příspěvcích uvědomili, že první zářijový týden probíhá celosvětově ZERO WASTE WEEK, tentokrát zaměřený na plýtvání jídlem. Přes celé prázdniny, jsem Vám každou středu předkládal příklady
Michael Rada
Kino
Hezky s posaďte, otevřete si sáček houbových chipsů, nejlépe z mochomůrky tigrované, či jiné dobře vysušené dobrůtky a podívejte se na budoucnost, které se pravděpodobně nedožijete. Není nad krásný svět, tak proč se dělit.
Michael Rada
Čistá mobilita bez cenzury
Psát bez rizika možné cenzury je osvobozující. Tu vlastní jsem odboural již 18.11.1989 a proto jsem rád, že nyní mi umožnil nucený přesun mého blogu do sféry soukromé, eliminovat i cenzuru demorkatickou, určovanou vlastníkem.
Michael Rada
Jen šálek čaje s panem Nietschem, Chan Šanem a Lao´Ce
Mé ruce jemné okvetních lístků, tolik žádané jsou a přitom skrývají tajemství minulosti. Puchýře a mozoly a jejich bratři v krvy umytí, umíněně byjící do režného pytle plného písku, pro nic, pro život, pro vzdech a slzu na soli.
Michael Rada
pohled
Ranní projížďka probouzejícím se lesem. Tichá, nehlučná, fascinující kaleidoskop obrazů, zvuků, pocitů a pak najednou zastaví Vás trilkování probuzených písklat volajících na snídani. A pak vrátíte se zpět a namísto života...
Michael Rada
Odcházím
Vážení čtenáři, jak jsem indikoval již v několika předchozích článcích, rozhodl jsem se "dobrovolně" opustit blogovací platformu iDNES, která mi jako odměnu za každodenní blog a 278.000 přečtení nadělila blokaci příspěvků
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 734
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 413x
Výstupy našich projektů můžete vidět například zde
Na cestě za dosažením výše uvedeného cíle je od 1.1.2015 i projekt E-MOTION, v němž se věnuji publicitě osobních elektrických transportérů například elektrických jednokolek s gyroskopem.
Tomuto cíli jsem obětoval nejen jistotu zaměstnání v seniorské pozici logistické divize druhé největší korporace Japonska, ale i pohodlí v podobě zaměstnaneckého poměru. Kromě své práce se věnuji své rodině, které se snažím poskytnout vše, včetně své lásky.
Za nejlepší knihy považuji "MALÍŘSKÉ ROZPRAVY MNICHA OKURKY" A "PROROK". Obě totiž nabízejí mezi řádky moudro, které z mnoha jiných titulů dávno vymizelo. Psaní je mou dlouholetou láskou a i když se k české gramatice nechovám vždy správně, věřím, že to čtenářům obsah mých příspěvků vynahradí.