Jak jsem neletěl (na letišti Václava Havla)

Tak jsem se zase po čase objevil na pražském letišti Václava Havla a i přesto, že byla sobota, počasí více než pošmourné a neměl jsem letenku do žádné z exotických slunných destinací, byl jsem rád, že neletím. Kdybych to totiž činil, a nepřijel jen vyzvednout články své rodiny vracející se z tréninkového pobytu v zahraničí, nemohl bych si tak užívat pohyb letištními halami na elektrické jednokolce.

Přiznám se Vám bez mučení - jsem exibicionista a jsem zapáleným jezdcem na elektrické jednokolce. Z mých příspěvků jste již pravděpodobně pochopili proč tomu tak je, a věřím, že i další z článků věnovaný tomuto osobnímu přepravnímu prostředku budoucnosti, Vás přivede tomuto prostředku na chuť.

Tentokrát jsem si vzal jednokolku s sebou pro zpestření čekání na mé milované na pražské letiště Václava Havla. Model X8 s deklarovaným dojezdem až 25 km vzbudil dojem již na parkovišti, kde na rozdíl od ostatních cestujících, jsem po otevření kufru auta nevyndal cestovní zavazadlo, ale "cestovní závozidlo", na které jsem nastoupil, a odjel v dál směr terminál 2.

První, kdo mne na letišti, ještě před terminálem oslovil, byl řidič jednoho ze žlutých Taxi, které čekali na svého dalšího klienta v nekonečné řadě.

"To je dobrý" povídá "a kde to má řídítka"

Odvětil jsem, že jsem je nechal pro dnešek doma a protože se odpověď líbila, dali jsme se do řeči.

"To by se mi hodilo" povídá kolega, který rychle přispěchal od svého vozu, "mohl bych to používat při zácpách a půjčovat klientům, co to se mnou nemůžou v té mojí mašině vydržet. Kdyby mi to nechali na konečné adrese jen bych si to vyzved" .

"To já" povídá třetí, „Bych byl rychlejš v hospodě, a na cestě zpátky by mně neboleli nohy"

Tuto myšlenku jsem mu však byl nucem rychle rozmluvit, protože citlivost elektrických jednokolek (a jistě nejenom jich), je na poruchu rovnováhy enormní a při zkouškách a testech jsme zjistili, že i malé množství alkoholu způsobí neschopnost jízdy.

Když jsme se loučili, s přáním klidných cest, vyžádali si všichni tři vizitku, a jak jsem později zjistil, 2 se nakonec na stránky na ní uvedené dostali poměrně brzy.

Po vjezdu do haly jsem díky vysoké manévrovatelnosti bez problémů kličkoval mezi čekajícími i těmi co již přiletěli a to až do první policejní hlídky. Staršímu z dvojice policistů to nedalo a zeptal se, co že to vlastně je.

Při informaci o dojezdu až 25 km, rychlosti až 18 km/h a času dobití z nuly na 100% za pouhých 90 minut bylo vidět, jak mu před očima probíhá jeho služba u "jízdní" policie. A ten obraz se jen znásobil po informaci, že lze jednokolku pořídit již v částce pod 20.000,-Kč. Mladší člen hlídky, věkově i služebně jen dodal " No a místo 2 Segway(jů) zavřených v komoře, by jsme jich měli dvacet na ulicích, a ještě bychom ušetřili.

Služba je však služba a já, chudší o další vizitky, vydal jsem se dál.

Terminál jedna mne vítal s otevřenou náručí, stejně jako letuška přecházející z jednoho letu na druhý.

"To chci" povídá a usmívá se na mne úsměvem, jemuž se tak těžce odolává. 

"Máte lepší" povídám "a s křídly"

"No jo, jenže když to pilot zaparkuje a my musíme do druhého letadla, přebíháme po letištích jak fretky" vysvětlila. S tímhle drobečkem nejen, že bychom stíhali víc, ale mohli by si alespoň na chvíli odpočinout nohy i tělo".

Musel jsem jí dát za pravdu a namísto jedné, poprosila o 10 vizitek i pro kolegyně.

"Příjemný let" popřál jsem.

"Příjemnou jízdu" odvětila v běhu a na cestu mi věnovala další z úsměvů, tentokrát ještě zářivější (možná kapitánský).

Už se blížil čas příletu a tak jsem se vydal na místo, kde z letištní haly vychází cestující do náručí čekajících.

Starší pár tam čekal na děti z Paříže a elegantní dáma, s vytříbeným vkusem, položila dotaz, jak se na tom mohu udržet.

"Není to tak těžké. Je to jako na kole" odvětil jsem a ukázal názorně, co udělá s přístrojem gyroskop poté, co přístroj zapnu. 

"No pro mne by to asi nebylo" povídá. "Pro mne zase jo" přidal se manžel a představ si, jak bych byl rychle doma z hospody". Musel jsem ho zklamat a vysvětlení o narušení stability a následnou "neschopnost" jízdy, povzbudilo manželku, která tuto skutečnost okomentovala slovy "kdybys jezdil, tak bys nepil". Jako v předchozích případech jsem byl požádán o vizitku a protože se čas nachyloval, vydal jsem se na poslední cestu před uložením jednokolky do kufru vozidla, kterým jsem přijel, tak abych měl volné ruce pro zavazadla své ženy a dcery.

Ke svým postřehům k použití elektrických jednokolek tak přidám další. 

Elektrická jednokolka je prostředkem komunikace. Je klíčem k navazování rozhovorů s lidmi, kteří by Vás běžně neoslovili, a Vy byste pravděpodobně neoslovili je. Ani jeden z Vás by k tomu totiž neměl důvod. Teď ho máte a tak jej můžete využít.

Přeji Vám krásný den a jen doplním, že celá výše uvedená záležitost proběhla v pouhých 40 minutách čekání, což ukazuje na zájem, jaký tento osobní dopravní prostředek budoucnosti vzbuzuje.

Všechny vložené fotografie byly pořízeny na místě které popisuji a musím dodat, že jsem měl nejenom možnost poznat nové lidi, ale díky snadnosti a rychlosti přesunu jsem se i v tomto krátkém časovém úseku dostal na místa, kam jsem ani při X předchozích návštěvách, nikdy nezavítal.

Úplně na závěr ještě novinku. Právě testuji elektrickou jednokolku novější generace, takže se máte na co těšit.....