Hrdinové doby

Mění se a přesto zůstávají. Stejné činy, jiné jména a jediný cíl, definovat vzory pro mladé a vzpomínky pro ty, kteří jsou již staří a poezie schovaná v řádcích bez odstavců.

Běh do jižních krajin pro eskymáky běžným jevem. Dovolená stává se pomalu nezáživným stereotypem, jih, jih, jih, nic víc. Je to vskutku pěkná otrava mít iglů zrovna na severním pólu. Chudáci ČUK a GEK. Dva chlapci, které známe všichni dobře ze školních lavic, Tom Sawyer nebyl tenkrát tak populární, natož Adrian Mole, a my chodili jsme na lov, a byli jsme při tom, když poprvé stali se komsomolci, Timur se svou partou, už tenkrát psali grafita na zeď a všichni tleskali jejich heslům. Být tak zodpovědní dneska to by bylo něco. Ale Sibiř je prázdná, bez duší, Mrtvé duše pana Gogola, to je to co se stalo. Těla bloudící po zemi bez cílů, bez vidin zítřka, bez naděje. Hlavně mít u sebe, nůž a cigára, to by tak pro začátek mohlo stačit, a když není tak si ukradnu, nebo si snad myslíte, že to je jinak. Solženicinovi dokumenty z Gulagu, a stále ještě schodiště po něm spouštěni byli dolů odsouzení, jediným pohybem, přitažlivost zemská, svázaní do kozelců, ještě je slyšet křik, a ruce můžeš ušpinit si od Krve, stejně tak jako Jupku.