Chválení Chvástalů a Chroustů - Oslava doby po Sametové Revoluci

Dne 13. listopadu se sešli bývalí i současní politici a ekonomové v pražském hotelu Pyramida, aby sami sobě poděkovali za vynikající práci, kterou odvedli. Z celé diskuze vyplynulo, že nebýt jich, občané České republiky by obývali rozvojovou zemi a kromě čerstvých vypěstovaných potravin a chovné zvěře, by neměli co vzít do úst.

Diskuze byla radostná a články o ní píšící mi připomněly mé dětství, v němž se na prvních stránkách Rudého Práva vždy referovalo o výsledcích konání Odborových Rad, Sjezdů KSČ a dalších politicky významných akcích. 

Jestli jsem pochopil řečníky dobře, pak nebýt prvního, špatného prezidenta, pak všichni (dva) ostatní, byli příčinou, ne-li podmínkou rostoucího blahobytu našeho lidu.

Jak bylo vidět v sále, všichni přítomní přišli ve společenském oděvu, a bylo možné se v některých detailních záběrech podívat, že nezapomněli doma nechat ani módní doplňky renomovaných značek, zakoupené nejen v Pařížské ulici, ale dalších outletových centrech rostoucích pro dobro lidu, nejen v Praze, ale i ostatních městech. 

Jedno moudro otců vlasti následovalo druhé, stejně jako potlesk. Už scházely jen červené kartičky, kterými v minulosti nejeden ze současných posluchačů v sále, odsouhlasoval návrhy předkládané radou komunistické strany Československa, či sovětskými soudruhy.

Předpokládám, že po skončení celého "pořadu" byl čas nejen na společenské setkání starých známých, ale i na diskuzi jak současný stav ještě více zlepšit.

Protože jsem se kvůli práci neměl možnost účastnit, a po pravdě řečeno jsem o to ani neusiloval, dovolím si opět touto formou navrhnout několik změn, které by v linii se stávajícím vývojem, mohly být přínosem:

1. Navýšení doby odchodu do důchodu. Jak ukazují minulý, i stávající prezident, není věk přes 70 let žádnou překážkou tvrdé práci. Posun důchodového věku na 75 let v první, a 80 let v druhé fázi, by mohl být to správnou důchodovou reformou a snad i dalším z pevných pilířů reformy, kterou naše vlády tak usilovně a promyšleně budují.
2. Snížení částky důchodu. Jedná se o naprosto logický krok napomáhající enormně naší ekonomice. Mohlo by dojít k zavedení podobné daně jako v Německu, kde od spojení obou částí země, občané západní částí doplácí touto "solidární" daní na své sousedy ve východní části. Stejně tak by mohli přispívat i čeští bohatí důchodci, na chudé politiky.
3. Zvýšení platů politiků a státních úředníků. Jedná se opět o smysluplný krok, vždyť se stačí podívat z jakých řad se vrcholní politici nyní verbují. Tito obětují své miliardové zisky a příjmy jen proto, aby pomohli ostatním a to všechno za dnešní mrzkou mzdu politiky. Vraťme alespoň touto cestou politikům to, co jim vlastně patří.
4. Vytvoření oficiálního kastovního systému. Jak se historicky ověřilo, a dodnes se osvědčuje například v Indii, Pákistánu a dalších zemích, je kastovní systém dobrým základem rozvinuté společnosti. Bylo by možné například přímo rozdělit obyvatele na dělníky a dělnice a nadlidi. První skupina by měla tu čest a povinnost fyzicky pracovat a druhá povinnost z práce skupiny první skupiny těžit. Zároveň by pak bylo jasně definováno rozdělení zisku, tak aby spravedlivě 99% připadlo nadlidem a 1% dělníků a dělnicím. S ohledem na skutečnost, že se dnes již podobný způsob v mnoha provozech testuje, ukazuje, že by se mohlo jednat o správný směr vývoje. Politici by pak automaticky i s celým příbuzenstvem a vlastním definovaným doprovodem, spadali do druhé ze zmiňovaných kastovních skupin.
5. Garance nedotknutelnosti osoby a majetku. V rámci nového systému samozřejmě předpokládám i aplikaci garance výše uvedené nedotknutelnosti pro druhou skupinu. Pro vyvážení by lidé ze skupiny první neměli garantováno nic, kromě povinnosti pracovat a odvádět daně.
6. Vytvoření systému novotvorby a dělení daní. S ohledem na změny uvedené výše by měli politici a hlavy státu mít možnost měnit daně s libovolnou frekvencí a objemu s cílem stabilizace společnosti. Samotní politici a nadlidé by pak od daní měli být osvobozeni, aby nemuseli přesouvat své prostředky do nepohodlných daňových rájů v zahraničí.
7. Udělování státních cen a vyznamenání. I zde si myslím, že by měla nastat změna a mělo by dojít k obnovení titulu "ZASLOUŽILÝ" ovšem bez limitu na uměleckou sféru, jak tomu bylo v době ČSSR. Nově by mohl vzniknout titul Zasloužilý politik - pro lidi, kteří jako oba naši prezidenti, dali státu vše a celá léta od Sametové revoluce se nebáli nechat dělat fyzickou práci jiné. Dalším by mohl být například titul Zasloužilý dárce - pro lidi, kteří formou finančních půjiček, bez zájmu o vlastní zisk, půjčují prostředky ostatním a to i přesto že RPSN ve výši několika desítek až stovek procent, je pro ně jen chabou berličkou za jejich dobro. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na titul Zasloužilý domácí, pro občany, kteří sami často za cenu toho, že sami nemají více než jednu či dvě vily u moře, půjčují byty často téměř nemajetným za nic víc než jen státní příspěvek na bydlení. Prosím berte toto jen jako ideu, věřím totiž, že kreativci, které si politické strany pro své zviditelnění najímají, jistě přijdou i na další a mnohdy ještě mnohem hodnotnější tituly. Titul by byl samozřejmě spojen i s doživotní rentou, která by byla odrazem přínosů a mohla by například činit 25% zisku dané osoby za dobu jejich působení apod.
8. Zrušení regulace výstavby industriálních prostor na zelené louce. Tento bod považuji za enormně důležitý. Jak zmiňují po dlouhá léta developeři a investoři, jsou to právě legislativní omezení a překážky bránící růstu dalších, potřebných supermarketů, hypermarketů, celých obchodních center, ale i skladů a továren na zelené louce a volných nezastavěných prostorách. Je to až ostudné, že v nákupní ploše (m2 na obyvatele) máme před zbytkem světa jen 30 až 50% náskok. Dle vzoru z minulosti a tehdejších úderníků, kteří je vytvořili, bychom si měli dát za cíl postavit ne 110 a klidně i 200%. Vždyť právě tyto prostory jsou místem odpočinku a relaxace obyvatel, a nabízí návštěvníkům to nejlepší z domova i ze světa, často za cenu ne více než dvakrát vyšší než v zahraničí.
9. Zavedení regulace minimálního počtu heren. Ano i přes poukazování na vzorový přístup Plzeňských zastupitelů, nedochází v tuzemsku ke změně, a proto je nutný razantní zásah. Navrhuji proto uzákonit, nutnost instalace minimálně jednoho herního automatu v každém vzdělávacím institutu a na úřadech. Dokonce bych šel ještě dál a navrhuji i jejich povinnou instalaci v zaměstnání, kde by bylo umožněno pracovníkům, nejen relaxovat po, či v průběhu pracovní doby, ale i rovnou odevzdávat vydělané prostředky poskytovatelům těchto automatů, kteří by se mohli dělit se zaměstnavateli. Stačí se například podívat na "Pačinko" herny v Japonsku, kde jsou tomuto ušlechtilému druhu zábavy věnovány celé výškové budovy a domy, plné šťastných občanů. Věřím, že k tomuto napomohou i zkušenosti některých nových politických hráčů, kteří se díky zvolení v posledních volbách, dostali do nejvyšší politiky. S ohledem na skutečnost, že herny již dlouhá léta provozují, mohou být velkou pomocí.
10. Zavedení povinného kouření do škol. Tento bod jsem již rozebíral v minulosti a s ohledem na pozitivní ohlas proto věřím, že se mu není třeba nadále věnovat, a doufám, že se výsledky brzy projeví.

Jak správně uvedli nejen oba politici, ale i další účastníci této oslavy politické práce, mnoho bylo uděláno, ale ještě více nás teď čeká. Věřím, že i můj malý příspěvek pomůže ke změně, s jejíž nutností naprosto souhlasím.

Jen je možné, že na její reálné provedení, mám diametrálně odlišný názor než oni sami.