Prázdné byty, Lidé bez práce

V pátečním vydání serverů Novinky.cz a iDnes.cz se sešly dva články. První indikuje kolik je v Praze neobsazených nových bytů a druhý zase komentuje skutečnost, jak narůstá počet lidí ve věku od 55 let, kteří přichází z důvodu svého "stáří" o práci a novou nemohou najít.

Oběma tématy se dlouhodobě zabývám, a proto si dovoluji obě skutečnosti touto cestou okomentovat. Jak jsem zmiňoval již dříve, realizaci projekty prevence vzniku odpadu, či plýtvání. Plýtvání však nelimituji jen na fyzické vhození věci do odpadkového koše, ale vidím ho v mnohem širších souvislostech.

Zde je odkaz na článek o prázdných bytech

Zde je odkaz na článek o generaci 55+

V logistice a logistických společnostech, stejně jako výrobních se standardně rozeznává 7 druhů plýtvání tzv.MUDA. Výraz vychází z japonštiny, a lépe než já Vám ho vysvětlí wikipedie.

Ve světě probíhají neustálé diskuze o tom, zda-li těchto 7 druhů plýtvání dále nerozšířit. Některé zdroje již dnes hovoří o 8, jiné dokonce o 11 typech plýtvání, ale na tom v principu nezálěží.

Pro mne znamená "odpad" to, co je uvedeno v obou článcích. Jedná se o odpad korporátně sociologický a velkou měrou k jeho vzniku přispívá krátkozrakost podnikání i státu a zaměření na jednu jedinou proměnou, kterou je zisk.

Žijeme v době kdy zisk je pouze virtuální. Peníze, které si miliardáři i obyčejní lidé ukládají na svých kontech, nejsou ničím jiným než tokem jedniček a nul. 23.8.2014 osm států světa oznámilo, že zvažují možnost zrušení fyzických peněz a přechod na jen a pouze systém plateb prostřednictvím platební karet, což je aktivita silně podporovaná poskytovateli a vlastníky systémů pro platby kartami.

Co však není a nebude nikdy virtuální (nebereme-li tolik známé a stále se objevující Gogolovi Mrtvé Duše), jsou lidé a potřeba jejich bydlení, stejně jako další životní potřeby. Nemyslím si, že např. v oblasti příjmu potravy budeme schopni uživit svá těla prostřednictvím Prány - Vesmírné energie, jak někteří GURU na svých světových turné předvádění. Stejně nepraktické, domnívám se, bylo by spát pod kreditní kartou.

Jak tedy je možné, že pro virtuální bohatství, bylo zcela opomenuto, fyzické "blaho" lidí?

Národy stárnou. Díky moderní medicíně a lékařské péči se občané dožívají vyššího věku a to ve všech státech světa. V kombinaci s nižší porodností (některé firmy jako například FACEBOOK nabízí svým zaměstnankyním financování uložení vajíčka, na pozdější dobu), se celá zeměkoule stává místem, kde čím dál více prostoru budou "zabírat" lidé, jejichž věk bychom označili dle historických měřítek za "neproduktivní".

Co je to za nesmysl?

Měřítka nám zůstávají i přesto, že se mění měřené parametry a prostředí, v němž jsou uplatňována. Lidé často v 70, 80, či dokonce i 90 letech jsou mnohem aktivnější než mnozí zástupci mladších generací. Kromě širších praktických zkušeností mají navíc s přibývajícím věkem chuť nepatřit do starého železa a dokázat, že se nejen vyrovnají svým mladším kolegům a kolegyním, ale že je často dokáží i překonat. Jedná se o generaci zvyklou pracovat, ne jen chodit do zaměstnání a své práce si dokáží vážit.

Česká společnost, je však automaticky odstavuje na vedlejší kolej dle principu "nové koště lépe mete"

Je to chybné a já věřím, že má vlastní společnost, kterou buduji, bude moci dát těmto lidem nejen práci, ale i nový smysl života, protože u lidí majících chuť pracovat se dá očekávat, že toto budou dělat s láskou a to je nenejvýš důležité, i když se zatím o tom hovoří spíše v koutku u kávy, než na veřejných sezeních.

Druhým aspektem, na který poukázali páteční zprávy, je počet prázdných bytů, resp. prázdných nových bytů v Praze. Situace je podobná i v ostatních městech. S počtem nárůstu lidí bez střechy nad hlavou narůstá i počet bytů, které jsou stavěny proto, aby se stavělo, ne proto, aby to dávalo smysl, či se uvažovalo o širších souvislostech.

Není tomu ještě ani týden, kdy jsem měl možnost vyslechnout přednášku paní Evy Jiřičné, přední české, či spíše světové architektky. Paní Jiřičná, již dávno (věřím, že mi to promine), vystoupila z konvenčně uznávaného produktivního věku. I přesto, že jí realizované projekty jistě přinesly dostatek prostředků na strávení zbytku života na břehu každého z oceánů a moří na této planetě, nepomýšlí na odchod do důchodu, právě naopak, realizuje další a další projekty, jejichž krása, elegance a odlišnost, odráží se v náročnosti každého projektu. Paní Jiřičná, jak bylo vidět z fotografií, které dávala k dispozici v rámci své prezentace, je nedílnou součástí staveb a v pracovní obuvi se nebojí návštěv stavenišť, protože své sny má chuť vidět v době jejich zrodu i růstu, nejen na papíře rýsovacího prkna, či obrazovce svého počítače, ale fyzicky se jich i dotýkat.

Důvodem proč paní Jiřičnou zmiňuji, není jen generační. Je to i skutečnost, že každou jednotlivou budovu, interiér, prvek, tvoří na zakázku a myslím, že by ji ani nenapadlo stavět někde spekulativně, jen pro vidinu potenciálního zisku.

Pravý opak dělají developeři a stát je v tom ještě podporuje. Článek hovoří o 7.000 nových bytech, ale nikdo nepočítá opuštěné byty - nepronajmuté z důvodu vidiny vlastníka na co nejvyšší zisk z nájmu, či jiné netransparentní zájmy.

Absurdním je i použité názvosloví – „DOSTUPNÝ BYT“ = byt v hodnotě 4,7 milionu Kč, je spíše výsměchem, než čímkoli jiným. Navíc statistiky jsou zkresleny skutečností, že mezi "prodané" se počítají i prázdné byty přeprodávané pouze mezi jednotlivými developery a finančními společnostmi. Prodej tak ani v nejmenším nereflektuje skutečný vývoj trhu.

Závěrem bych rád zopakoval, že mým cílem je prevence vzniku odpadu a to včetně toho uváděného výše a věřím, že cílevědomá a usilovná práce napomůže tento stav změnit a to nejen v lokálním, ale i globálním měřítku.